Zde na Zemi jsme se neocitli za trest, ale ze svobodné volby, a pokud jsme nechtěli něco napravovat, tak nás k tomu i nikdo nemohl nutit.

Jestli jsme si přáli očistit od karmického zatížení, není to bráno jako trest, ale jako boží dar. Vždyť každý milující rodič své neposedné dítě netrestá, pouze ukazuje co je správné a co ne. A tak i všemohoucí Bůh, náš otec, nám dává na výběr, abychom pochopili, co je pro vývoj naší Duše dobré a naopak, co je pro nás brzdou. Vše je o pochopení, nikdo by si nepřál zůstat stát na místě, být Světlu daleko.

Jisté je, že ke Světlu musíme dokráčet všichni, jen jedni to stihnou dříve a druzí zase později. Spravedlivé to jistě je. Jenže v této nízké hustotě, to tak jednoduché není a člověk se lehko nechá strhnout, do světa iluzí.

Celý pozemský život je pro nás školou, máme zvládat a také i zvládáme, předem dané úkoly, skládáme mnohé zkoušky. A co si budeme nalhávat, ty zkoušky jsou kolikrát dosti tvrdé a těžké. Přicházejí k nám nečekaně a v jakékoliv podobě. Buďme proto připraveni, frekvenčně naladěni tak, ať se v klidu můžeme postavit všem těm obrovským výzvám. Už po nějaký čas nás vesmír vyzývá k tomu, abychom prokázali svou vnitřní sílu (Ducha). Využíváme k tomu zkušenosti, schopnosti, které si sebou přinášíme, svůj jedinečný genetický potenciál. Všichni, a to bez výjimky, se učíme na Zemi bezpodmínečné lásce, přijímat i dávat s láskou.

Většina lidí vnímá tvrdost života, jako něco, nespravedlivého, nepřijatelného, místo aby všechny ty své strasti, ztráty, bolesti a prohry, brali jako boží dar, jako upozornění k zamyšlení se nad vším co je potkalo, potkává a ještě potká. Vše co nás potká, má konkrétní účel a smysl, a je božím záměrem. Vnímejme se jako jedinečnou bytost, která má schopnost, povznést se nad vlastními stíny, a je v napojení na svůj zdroj Světla. 

Člověk jako takový, je vlastně multidimenzionální bytost. Jako světelné bytosti můžeme být kýmkoliv si budeme přát, možnosti máme neomezené. Ano, v tomto životě jsme lidmi, ale současně v témže čase, stíháme mnoho dalších inkarnací v celém Multivesmíru. Čas není něco co omezuje, on jen poskytuje prostor pro vykonávání naší mise - prožít si to se vším všudy, zdolávat všechny ty nastražené překážky a vymanit se z područí 3D reality, dokázat překonat nepřekonatelné. Strašáci v podobě konce světa, božích trestů za naše hříchy /?/ nejsou skutečné, jsou jen iluzorním výplodem lidské mysli.

Zkusme nebrat ten život příliš vážně a dívejme se na něj z té pozitivnější stránky. Je to hra života, je i zábavná a velmi zajímavá, ale je také velmi důležitá a má velmi závažný účel, nejen jakožto lidstvo, ale i pro celý vesmír. Cesta do vesmíru je pro nás otevřená, my ho však nechceme zkoumat jen jako světelné bytosti, my ho chceme poznávat jako lidé.

Být člověkem na planetě Zemi, je pro nás tou nejlepší školou, duchovně rosteme a učíme se novému, jsme zas o nějaký ten stupínek výše, jen je potřebné si v tom věřit.

Neposlouchejme ty, co říkají, že na to nemáme, že jsme již ztraceni.

Překonáváním překážek, tak překonáváme sami sebe .Našim hnacím motorem je víra v sebe samých, ve své schopnosti, v lásku v našem srdci, v naší Jednotu, A to je přeci úžasné, ne? Nechť jsme těmi silnými, naplněni láskou, moudrostí a také i statečností. A tak se i staň. 

S láskou a pokorou  PLEJA 
Tady a Teď 

Zdroj: Autorka a zdroj článku: Pleja Světlo Krystal