„Ráno vychází bůh Re z východní nebeské brány, u níž stojí dvě tyrkysové sykomory, a nasedá do nebeského člunu. Čtyři psohlavé opice z rodu paviánů, které mají na zemi ve zvyku vítat východ slunce křikem, sedí na přídi. Uprostřed lodi ověnčené lotosovými květy stojí besídka se skvostným trůnem. Re usedne na trůn obklopen družinou nejmilejších bohů. Nebeští veslaři se opřou do zlatých vesel a loďka zvolna vypluje na modrý nebeský oceán. Oslnivá záře tryská ze slunečního kotouče nad Réovým čelem. Sluneční kotouč ovíjí posvátný had, připravený bránit svého pána a svést boj s drakem Apopem, který číhá, aby zastřel sluneční světlo. Nádherný sluneční člun pluje oblohou až k vrcholu své pouti a sjíždí pomalu po západní obloze k branám západní říše mrtvých. Sluneční kotouč nad Réovou hlavou rudne a zapadá s člunem za obzor. Brána do podzemní říše se otevře, člun slunečního boha zakotví u břehu a Re přesedne do nočního člunu. V něm pluje temnými vodami podsvětí, a kudy pluje, tam na chvíli vnáší mezi duchy zemřelých světlo a radost. Ochotně se sbíhají k lanu a táhnou člun tichou bezvětrnou končinou k východu“.
Na počátku všeho času byl žhavý chaos, který tvořily kvarky, gluony, elektrony a fotony gama. Před 13,7 mld. let počaly podle teorie velkého třesku dějiny vesmíru, během nichž vznikla veškerá hmota, energie, čas i prostor. Zárodek vesmíru se během velmi krátkého času rychle rozpínal. Když byl vesmír starý 8,7 mld. let, vzniklo z globule Slunce. Před 4,5 mld. let vznikly z planetárního disku, který obíhal kolem tohoto nově zrozeného Slunce, Země a ostatní tělesa sluneční soustavy. Zatímco pro dějiny vesmíru znamenal vznik Slunce a jiných soustav jen nepatrnou epizodu, my bychom bez této pro nás důležité události neexistovali. Žádné jiné vesmírné těleso nemá pro naši planetu takový význam jako Slunce, které je zdrojem veškeré životní energie.
JIŽ DÁVNÍ PŘEDKOVÉ SI UVĚDOMOVALI, ŽE JE SLUNCE PRO EXISTENCI LIDSKÉ CIVILIZACE VELMI DŮLEŽITÝM TĚLESEM
Ve všech kulturách bylo Slunce chápáno jako kosmická moc dávající světlo, spojená s ohněm, uznávaná za Boha nebo zvláště později za vnější jev nadpozemské moci. Proto hraje v mytologiích významnou roli. Symbolem Slunce se stalo kolo. Někteří sluneční bohové jsou zobrazováni s paprsky (loukotěmi kola), které jim vycházejí od hlav. Například Apollon a Mithra bývají zobrazováni se svatozářemi, Šiva má kolem hlavy světelný kruh z plamenů. Řecký bůh Slunce Hélios byl zobrazován jako zářivý bůh se zlatými vlasy a korunou, kterou tvořily jasné paprsky. Hélia částečně nahradil jiný bůh Slunce – Apollon, který byl v antickém Řecku jedním z nejdůležitějších bohů Olympu. Se symbolem Slunce bývá spojována zlatá barva, která je symbolem věčnosti a neúplatnosti.
Ve védách, nejstarších indických písemných dokladech, najdeme modlitbu, jež vzdává hold vycházejícímu Slunci, Súrjovi. Súrja je zobrazován jako červený muž se třemi oky a čtyřma rukama. Kult Slunce byl rozšířen také mezi neárijskými obyvateli Indie, mezi Drávidy a Kolarii, kteří uctívali boha Slunce Paramešvaru. Považovali ho za stvořitele všeho, proto ho vzývali zejména při neúrodě a nemoci. Jihoafrické mýty popisují, že si Slunce vyňal z hrudi nejvyšší bůh Mvelingai. Válečnou sekyrou jej rozdělil na šest kusů. Jednu část si ponechal, aby na jeho prsou dál zářila, a ostatních pět vyhodil modrý slon vysoko do nebe, aby se staly slunci pěti dalších světů. Amazonští indiáni svým dětem vyprávěli, že Měsíc svého času v lidské podobě navštěvoval Zemi, kde se zamiloval do mladé dívky. Oženil se s ní a Slunce bylo jejich prvním potomkem. Později se jim narodil druhý syn, vzdálené slunce, které ze Země nevidíme. Další jejich dítě známe jako Venuši. Původní obyvatelé Severní Ameriky se domnívali, že Slunce nosí po obloze na svých zádech bůh Tsohanoai, který zářivý kotouč po každém návratu domů zavěšuje na zeď svého obydlí.
Sluneční bůh Lugh byl uctíván zejména Kelty žijícími ve střední Evropě. Ve výbavách keltských hrobů, ale také na sídlištích, se ve 2. polovině 2. tisíciletí př.n.l. objevují předměty, jež jsou spojovány se Sluncem a jeho kultem. Patří mezi ně sluníčka, ptáčkové, kříž v kruhu aj. Slunečním číslem je číslo 3. Často můžeme vidět, že se oko, které je považováno za sluneční, vpisuje do trojúhelníku. Bohové byli znázorňováni se třemi rohy. Slunečními zvířaty jsou ptáci, především dravci jako orel, sup nebo sokol, dále kohout, který zdraví sluneční kotouč. Slované už od dávných dob uctívali Slunce jako symbol dárce života. Světelným praotcem bohů, který sídlil ve slovanském panteonu, byl Svarog. Patřil k nejstarším bohům a byl společný všem Slovanům. Představitelem mladší generace bohů a přímým potomkem Svaroga byl bůh Slunce Svarožic, který byl známý ve všech slovanských větvích.
KAM NECHODÍ SLUNCE, TAM CHODÍ LÉKAŘ
Slunce je pro nás velmi důležité a je nepostradatelné pro naše zdraví a naši celkovou duševní a tělesnou pohodu. Jak přesně na nás sluneční světlo působí?
SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ JAKO ZDROJ VITAMINU D – Vitamin D, tzv. sluneční vitamín, který je nezbytný pro zdraví člověka, nedokážeme přijímat pouze z potravy (např. máslo, vejce, tučné ryby), proto je tak důležité vstřebávat ho ze slunečního světla. Vitamin D je důležitý pro metabolismus vápníku a fosforu (proto je klíčový pro silné a zdravé kosti a zuby). Vitamin D potřebujeme také pro optimální fungování imunitního systému, podílí se na procesu dělení buněk a přispívá ke správné činnosti svalů. Naše tělo získává vitamin D hlavně díky slunečním paprskům, které pronikají do kůže. Pro dostatečnou produkci vitamínu D se doporučuje pobyt na slunci po dobu 20-30 minut denně v závislosti na typu pokožky. Věděli jste, že sluneční světlo může být vynikající prevencí mnoha nemocí (např. roztroušená skleróza, osteoporóza, srdeční choroby či rakovina prsu) a pomáhá nám tyto nemoci léčit? Najděte si každý den chvíli a jděte na sluníčko. Dopřejte si tuto přírodní terapii a užijte si benefity, které sluneční paprsky nabízí.
ZLEPŠUJE NÁLADU – V letních dnech se cítíme doslova plni energie. Ráno se dřív budíme, později usínáme. Slunce přirozeným způsobem zvyšuje tvorbu serotoninu v těle, který podporuje dobrou náladu a dodává nám více energie. Při slunění navíc dochází i k vyplavení endorfinů, látek spojených s pocity štěstí. Ne nadarmo se říká, že slunce je přírodní antidepresivum. Dlouhodobý nedostatek slunečního záření naopak způsobuje u člověka podrážděnost, pocity smutku, náladovost a může zvýšit pravděpodobnost deprese. Dánští vědci zjistili, že vystavení slunečnímu světlu může snížit naši reakci na úzkost a také pomoci regulovat přirozené cirkadiánní rytmy, které řídí spánkové cykly.
SNIŽUJE KREVNÍ TLAK – Díky vystavení slunečním paprskům se z naší kůže přenáší do krevního oběhu malé množství oxidu dusnatého. Snižuje se tak tonus cév a krevní tlak, to vede k minimalizaci rizika srdečního infarktu a mozkové mrtvice.
SLUNEČNÍ KÁMEN – MINERÁL, KTERÝ FUNGUJE PODOBNĚ JAKO SLUNCE
Tento kámen, silně nabitý sluneční energií, vás vnitřně prozáří. Třpytivá záře tohoto kamene posiluje sebevědomí, kterého je zapotřebí ke zlepšování kvality vlastního života, Přináší hluboké spojení se světlem a Sluncem. Je ochranným kamenem, dodává silnou ochrannou energii do Vašich domovů. Učí, jak si řídit svůj vlastní osud. Sluneční kámen stimuluje nervový systém a podporuje souhru všech orgánů. Preventivně chrání před mozkovými příhodami, tlumí nervozitu a přináší klidný, ničím nerušený spánek. Položen na čakře srdce mírní astmatické záchvaty. Pomáhá nám také překonávat únavu a nabrat nové síly. Vnitřně užívaná voda Slunečního kamene je účinnou prevencí proti embolii a zužování cév a dalších potíží jako je nízký tlak, špatné prokrvení končetin a křeče. Očista: Sluneční kámen nadevše miluje Slunce, a tak jej můžeme vystavit celodennímu Slunci. Můžeme čistit i pod tekoucí vodou.
„Záříš krásně v horizontu nebe, ó Slunce žijící, jež jsi žilo na prapočátku. Když vycházíš na východním obzoru, naplňuješ zemi krásou. Jsi velké, krásné, zářící a vznášející se nad všemi zeměmi. Když se rozednívá, vycházíš na obzoru, záříš a zaháníš temnotu. Rozdáváš své paprsky a obě země jsou ve slavnostním lesku. Lidé procitají a staví se na nohy, ty jsi je zdvihlo. Jejich ruce vzdávají chválu tvému zjevení. Celý svět vykonává svou práci…Tvé paprsky vyživují všechna pole, pokud budeš svítit, budou žití a porostou pro tebe. Ty tvoříš roční počasí, abys životem obdařovalo, co jsi stvořilo“. – faraon Amenhotep IV. (nazývaný Achnaton), hymnus na oslavu Slunce
